anglo-nubijští basketi
Celoplošně známí jako nubijské kozy, vyšlechtěny v 19. století na britských ostrovech spojením plemen anglických mléčných koz s exotickými jejich protějšky – indickým plemenem Jumna pari, egyptským Zairaibi a plemenem Chitral z Pákistánu.
Vyrůstaly sice v Británii, ale jméno jim bylo ponecháno podle původní oblasti – jejich domova na severní část písčitého kontinentu – Afriky. V roce 1910 bylo plemeno Anglonubijská koza ve Velké Británii zapsáno do plemenné knihy, čímž pomohli k velkému zájmu o dovážení nubijských koz až do vzdálené Ameriky.
Taková změna prostředí jim nedělá vůbec potíže. Rychle se přizpůsobí velmi suchému a horkému klimatu. Na druhou stranu chovat je lze i v zemích s mnohem mrazivějším počasím.
Věděli jste že…
Americké sdružení mléčných plemen koz registruje více než 40 000 koz ročně a Nubijské kozy jsou jedny z nejčastějších plemen. Navíc jejich počet každým rokem přibývá.
Jak na tom jsme po fyzické stránce?
Anglonubijské kozy patří mezi středně velká plemena. Kozy váží kolem 45 až 60 kg a výšky dosahují k 75 centimetrů. U kozlů váha někdy přesahuje 80 až 90 kg a měří k 85 centimetrů.
Snadno je rozeznáte od ostatních plemen podle klabonosé hlavy a výrazného římského nosu, či velkých plandavých uší. Kůži mají krátkou a lesklou v různých barvách a vzorech, od škály černé a čokoládově hnědé, až po krémové i bílé zbarvení.
I koza mléko dává
K produkci kozího mléka můžeme říct, že si právem nubijské kozy vysloužily přezdívku “Jerseyrského mléčného plemene”. Vemena nemají svěšená, ale pružná, se schopností vyprodukovat 700-1000 litrů mléka za laktaci s vysokým obsahem bílkovin a tuku, v rozmezí 4 až 5%. Mléko nemá ani svůj kozí charakteristický zápach, proto je ideální pro výrobu jogurtu i másla a ceněné výrobci jemných sýrů.
Věděli jste že…
Nejvyšší zaznamenaná produkce mléka za laktaci u Anglo-nubijské kozy byla 2 531 kg a nejvyšší denní nadojí 8,25 kg.
Máme vás rádi, hlavně s mrkví v ruce
Pokud máte ovčí farmu nebo farmu jiného typu a uvažujete o jejím rozšíření, pak vám sami z vlastní zkušenosti můžeme doporučit anglo-nubijské kozy. Výhod je hned několik. Za prvé, jako dojné kozy, vám poslouží k lahodnému zdroji mléka a za druhé jsou velice klidné a přátelské, že se lehce stanou vašimi oblíbenými mazlíčky.
Jsou to inteligentní zvířata, snadno rozpoznají své okolí včetně vás – chovatelů. Když už se dožadují vaší pozornosti, je to jejich způsob, jak vám říct: Mám žízeň a chuť na pár jablek a mrkviček.
Doma ve chlévě
Rozměry chlívku by měly jít ruku v ruce s velikostí chovného stáda. Kozám stačí přístřešek proti dešti, slunci a větru, ale pro vlhko a průvan mají slabinu. Pro zimní období je tak lepší ustájit kozy v uzavíratelném chlívku.
Na naší farmě máme přes zimu kozy pospolu se stádem oveček a zvlášť ve vedlejším chlévě panské osazenstvo sčítající dva jedince: kozla a berana. Díky tomu se nemusíme potýkat se skutečností, že se nám budou kůzlata a jehňata rodit v jakoukoliv roční dobu.
Kozy ve většině případů, rodí bez pomoci. Po porodu je dobré zkontrolovat odstříknutím mléka, zda jsou mléčné kanálky volné a dohlédnout, aby se kůzlata co nejdříve napila, neboť krátce po porodu má mlezivo obsažené v mléce nejsilnější účinky pro vytvoření imunity kůzlat. Každý přece ví, že to nejlepší jídlo je zkrátka to od máti!